Nikdy na Tebe nezapomenu !

9. listopadu 2009 v 21:20 | David K. |  Můj příběh - Vzpomínky zůstanou

Nikdy na Tebe nezapomenu !

Dnes je den a to druhý rok co nám odešel milovaný tatínek Dva roky utekly jak voda v potoce a mě stále bolí srdíčko...Vždycky jsem si říkal, že čím déle to bude od smrti, tím to bude lepší a snažší ale bohužel opak je pravdou Když jsem dnes byl na hřbitově, tak jsem tam byl ůplně sám. To ticho které tam je, je pro mne moc důležité. Ať už mi někdo věří nebo ne tak v tom tichu slyším taťkovo hlásek....hlásek jak na mě mluví a nebo jak na mě řve když jsem ho naštval Vidím ho a slyším ho všude.... Proto sem dávám i video které jsem udělal pro něj. Je ze závodu jako minuly rok. Tento závod jsem začal jezdit před 5 lety....byl to můj první závod v cyklistice. Ale od doby co taťka odešel, tak ho věnuji jen a jen jemu. A tak toto video je druhým co jsem pro něj jel. Jel jsem do oblak.... jel jsem do kopců až na vrchol kde byl cíl. NE, cíl pro první, druhý nebo třetí místo ale cíl pro tátu. Kde na mě čekal. A smál se jak se řítím do cíle. Jak se směje a řve na mě...Davide makej Tyhle jeho slova mě ženou do cíle. Na tomto kopci je jediné míst
o kde si s taťkou mohu popovídat.

Přeji si, aby mě nikdo nelitoval....nepíšu to sem jen proto, že se chci nějakým způsobem zviditelnit. Nemám k tomu důvod, protože jsem ůplně stejný člověk tak jako VY. Jen vám chci říci, že nejsem jediný a nejste jediný co někdo někomu odešel ze života. Člověka kterého jste milovali. Proto by jsme si měli pomáhat a bojovat se strachem....s nemocí jako je rakovina a další svinstva na této zemi !!!
Můj táta byl hrdina a já ho chci nahradit v naši rodině. Tak jako on to dělal pro nás......protože díky jemu stále žiju......


 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Allinnka Allinnka | E-mail | 14. listopadu 2009 v 19:46 | Reagovat

Milý Drazici,
rozumím Vám. Taky si říkám, že čím delší doba uplyne, tím to bude snazší, méně bolestivé. Ovšem, jakmile si na dědečka opět vzpomenu, mám pocit, že se to všechno stalo včera (bolí to úplně stejně i po třech letech).
Stále této nemoci nedovedu „odpustit“. Nevím, zda-li to někdy dokážu (jestli je to vlastně vůbec kdy možné).  Nejen, za dědečka, ale i za ostatní lidi, jež rakovina vzala jejich blízkým.

Neopovážila bych se myslet si, že se tímto článkem snažíte jakkoli zviditelňovat… Člověk se občas potřebuje vypovídat či vypsat ze svých pocitů….

2 Drazic Drazic | E-mail | Web | 14. listopadu 2009 v 22:21 | Reagovat

Allinnka : Dobrý den, zřejmě si rozumíme moc dobře o čem jsem napsal a moc mě mrzí čím jste si před třemi roky prošly :-( Já to zažil před dvěma roky a bolí to čím dál víc :-( nejhorší jsou takový ty svátky, narozeniny, vánoce, velikonoce a všechny slavnostní věci....tyhle dny mě zabíjí :-( Abych pravdu řekl, tak se ty dva roky ani netěším na vánoce....nebo na svoje narozeniny, protože mi tu chybí tatínek :-( Je to hodně těžké a bude to těžké po zbytek mého života.

Moc vám děkuji za komentář...jsem rád že se někdo ozve a podělí se se mnou a hlavně s námi o takovýto věcech.

Děkuji všem kteří mě chápou....  

3 Vláďa Vláďa | E-mail | 16. listopadu 2009 v 20:48 | Reagovat

Nikdy, zdůrazňuji nikdy člověk nedokáže odpustit "vyšší moci", která nám vzala milovaného člověka. Nikdy nepochopíme ten zákon života, když odejde ten nejbližší. A najednou zjistíme¨, že život je jako puzle, ze kterých se ztratil nejdůležitější dílek. Pořád je v té skládačce bílé místo. Pořád nám něco chybí. A nikdy už ta skládačka nebude úplná. Zůstaly jen vzpomínky. Ano ztratíme-li nejbližšího člověka, ztrácíme i tím kousek sebe. Proto mám rád lidi, protože tím rozšiřuju okruh svých blízkých.
Velký pozdrav Davide

4 Drazic Drazic | E-mail | Web | 17. listopadu 2009 v 12:20 | Reagovat

Vláďo, ani nevím jak ti napsat poděkování....napsal jsi to úplně přesně. Skládačka už není skládačkou :-(

Též pozdrav Vláďovi a všem ostatním...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.